Podnikání a ticho, o kterém se nemluví

Na světě dnes podniká přibližně 400 milionů lidí. Jsou to drobní živnostníci, majitelé firem, rodinné podniky i ambiciózní startupy. Podnikání je často prezentováno jako svoboda. Realita je ale mnohem tvrdší.

Statistiky jsou neúprosné:
do pěti let zkrachuje přibližně 50–60 % firem.

Ne proto, že by jejich zakladatelé byli neschopní. Ale proto, že podcenili rizika, přecenili síly nebo zůstali sami. O tom se mluví málo.

Ještě méně se ale mluví o tom, co se děje v hlavě podnikatele, když se firmě přestane dařit.Z dostupných mezinárodních průzkumů vyplývá, že 20–30 % podnikatelů v těžké krizi přiznává myšlenky na sebevraždu. Nejde o slabost. Jde o kombinaci tlaku, odpovědnosti, studu a pocitu selhání.

A teď to nejtvrdší číslo:
každý rok desítky tisíc podnikatelů po celém světě skutečně spáchají sebevraždu.

Ne kvůli dluhům samotným. Ale kvůli pocitu, že už není úniku. Veřejně se o tom nemluví.Na konferencích slyšíte úspěchy. Na sociálních sítích vítězství. Ale krize se odehrává potichu – doma, v noci, bez svědků.

Tento sloupek nebude o moralizování. Nebude o rychlých radách ani o motivačních frázích. Bude o rizicích podnikání tak, jak skutečně vypadají. O chybách, které se opakují. O okamžicích, kdy je ještě možné zasáhnout. A o tom, kdy už je pozdě. Protože riziko v podnikání není ostuda. Ostuda je nevidět ho včas.